HC Domažlice vás zve na Týden hokeje
V pátek 28. ledna 2022 od
16:00 hod. budou mít všechny děti bez rozdílu dovednosti bruslení jedinečnou
možnost vyzkoušet si zdarma, jaké to je být hokejistou. HC Domažlice ve
spolupráci s Českým hokejem pořádá na zimním stadiónu v Domažlicích akci v
rámci Týdne hokeje. Kromě zážitku z bruslení si každé dítě navíc domů odnese
zajímavý hokejový dárek. Přijďte si vyzkoušet lední hokej a zažijte spoustu
zábavy. Týden hokeje je série sportovních akcí pro děti ve věku 4 – 8 let a
jejich rodiče. Jedná se o akce, při nichž mají děti unikátní příležitost
seznámit se s ledním hokejem a vytvořit si svůj prvotní hokejový zážitek. Pro
děti je připraven zábavný program na ledě i mimo něj, rodiče mají možnost se
detailně seznámit s tím, co obnáší mít doma malého hokejistu, a jaký je přínos
ledního hokeje pro jeho fyzický a osobnostní rozvoj. Co všechno je potřeba si
na akci přinést? Stačí jen brusle, helma a rukavice (postačí lyžařská helma a
rukavice). Pokud nedisponujete bruslemi a helmou, můžete se obrátit na p. Vargu
tel. 602 786 294 s dotazem na možnost zapůjčení vybavení přímo na místě.
Více informací najdete zde.
Akce Týden hokeje se v rámci projektu Pojď hrát hokej koná podeváté po celé
České republice a celkově už podesáté. Díky dosavadním ročníkům získalo první
zkušenost s ledním hokejem přes 30 000 dětí.
Láskou k hokeji proti nepřízni osudu...
Dnes jsme se vydali za odchovancem domažlického hokeje Patrikem Sedláčkem, který se po nelehké životní události pere s nepřízní osudu a bojuje proti ní svou láskou k hokeji.
V únoru to budou dva roky, kdy Patrik Sedláček bojoval o svůj holý život. Bohužel vykoupením za jeho život bylo, že přišel o pravou dolní končetinu. Nyní díky speciální ortéze stojí na zemi opět „oběma nohama“, plný nové energie a vrhá se zpět ke své zálibě, kterou je láska k hokeji, avšak v jiné formě a tou je SLEDGE HOKEJ pro některé známý spíše jako para hokej.
Vyzpovídali jsme Patrika a zeptali jsme se ho na několik věcí, které souvisí se sledge hokejem. V r. 2019 proběhlo v Ostravě mistrovství světa v para hokeji, které určitě přispělo k jeho podpoře a díky tomu vešel více do podvědomí občanů v České republice.
Od kdy ses začal o sledge hokej (para-hokej) zajímat?
Řekl bych, že už od počátku, co jsem byl v nemocnici, přemýšleli jsme o tom, co bych mohl dělat. A sledge hokej byl asi z prvních nápadů z oblasti sportu.Jak ses k tomuto sportu vlastně dostal. Sám, nebo tě k němu někdo přivedl?
Popravdě s tím přišel táta, když mi řekl že shání hráče, viděl nějaký náborový příspěvek na sociálních sítích.Vždycky jsi byl bojovník a optimista. Když do něčeho jdeš, tak vždycky naplno. Jak to vidíš se sledge-hokejem, jak se k němu stavíš? Chceš ho dělat pro radost nebo máš vyšší cíle. Např. zahrát si ligu za nějaký tým nebo pomýšlíš i na vyšší příčku?
Jelikož mám nyní možnost trénovat s reprezentací, tak určitě výš. Rozhodně bych chtěl hrát ligu, zkrátka sportovat, jako kdybych hrál normální hokej. Tedy spíš něco podobného.Jako bývalý hokejista jsi měl určité návyky a získané dovednosti. Dá se něco z toho využít i ve sledge-hokeji?
Bohužel tam toho moc není. Jo dobře, pravidla jsou stejná, ale jinak tam toho moc k využití není. Teda kromě hokejového myšlení a takové to čtení hry. Jako například kam poslat nahrávku, odhadnout pohyb spoluhráčů apod.Určitě je to velká dřina. Už jen to udržet se na těch ,,saních’’, dá asi hodně zabrat. Jak se s tím pereš ty?
Je to velice těžké, všechno je o stabilitě a držení těla. Určitě je to individuální, každý to může mít jinak, ale rozhodně se to dá za několik hodin strávených na ledě naučit. Člověk však opravdu musí chtít a nevzdávat to.Má sledge-hokej nějaké speciální požadavky na hráče ohledně přípravy? Myslím tím něco ve stylu suché přípravy, jako mají hokejisté mimo led?
Samozřejmě. Není to teda běhání a takové věci. Ale jsou soustředění, kde se vlastně posiluje horní část těla, jako jsou záda, ruce atd.Kvůli současnému stavu epidemie a s ním souvisejícími vládními nařízeními jsou prakticky veškeré sporty znemožněny. Výjimky mají pouze profesionální sportovci v profesionálních soutěžích. Jak tedy trénuješ?
Jak už jsem říkal trénuji s Českou reprezentací. Jinak bych samozřejmě trénovat nemohl. Ale jsem hrozně rád, že mě kluci mezi sebe přijali jako člena týmu.Jak často trénuješ a kde? Musíš na tréninky dojíždět?
Od 4.1.2021 jsem to byl poprvé vyzkoušet. Musel jsem jet až do Poděbrad (cca 200 km). Tam nyní probíhají přípravná soustředění. Budu tam takhle dojíždět každý týden, abych se to co nejrychleji naučil. Tréninky jsou 2x denně, a to souvisle vždy tři dny po sobě tj. Po-Út-St.Kdo tě trénuje?
Trenér národního para-hokejového týmu pan Jiří Bříza.Máš nějaké kamarády nebo spoluhráče, kteří tě pomáhají zaučovat?
Určitě! Celý tým mě podporuje, snaží se mi se vším pomoci. Radí mi, co a jak mám dělat a hrozně moc mi pomáhají. Je to super parta.Dá se to logicky a časově zvládnout v kombinaci se studiem?
Není to úplná sranda, ale pokouším se to zvládnout. Naštěstí mám zařízený individuální plán, takže věřím, že to zvládnu.Jak dlouho si myslíš, že ti bude trvat, než se dostaneš na takovou úroveň, abys mohl jít do zápasu?
Jak se říká: ,,Žádný učený z nebe nespadl.” V každém případě chci na sobě usilovně pracovat, abych to zvládl co nejdříve. Osobně bych to chtěl zvládnout do pár měsíců, abych mohl co nejdříve do zápasu.Jak ty sám se připravuješ na led?
Chodím cvičit do posilovny, protože k tomuto sportu je potřeba velká síla. O fyzičku tady ani moc nejde, jde hlavně o silné ruce a zpevněná záda.Jaké máš vnitřní pocity z tohoto sportu? Jak se cítíš?
Za mě je to krásný sport, prostě jako hokej, který se liší v jednotlivých handicapech. Velice mě to baví a cítím se mezi spoluhráči moc dobře.Někde jsem četl, že cena saní se pohybuje v desítkách tisíc korun. To si hradíš sám, nebo je to zapůjčeno jako pomůcka od nějakého klubu či přímo od svazu?
Zatím mám saně zapůjčené, abych se alespoň naučil základům, ale později si budu kupovat svoje. Popravdě ještě nevím, jestli to budu platit já sám nebo je dostanu třeba jako výstroj pro hráče. Každopádně není vůbec lehké tyhle saně sehnat. Objednávají se až z Kanady. V současné době se v česku ani jinde v Evropě nevyrábí.Tak jako hokejisti si připravují výstroj na míru, totéž platí se sáněmi v para hokeji? Co všechno je potřeba na výstroji upravit, seřídit apod.?
V první řadě jsou to sáně. Ty se musí nastavit přesně na danou osobu a musí se upravit. Důležité je nastavení nožů, aby byl člověk celý ve vzduchu a nože leželi na zemi. Jde o to, aby nepřepadával apod. Rovněž hokejky jsou speciální. Není to prostě jenom zkrácená klasická hokejka. Hokejky mají speciální čepele, které jsou dlouhé třeba na dribling nebo na kličky. Na koncích hokejek jsou speciální železné hroty, díky kterým se odrážíme. Hole držíme v rukou čepelemi vzhůru a konci hokejek se zabodáváme do ledu. Jinak výstroj je obdobná jako běžná hokejová s výjimkou kalhot. Ty se nenosí, protože by se už do saní nevešly. Brusle nepotřebujeme, ale používají se bruslařské boty bez nožů (pozn. klasické brusle bez nožů). Jelikož jsou z pevného materiálu a lépe nás chrání před odrazem puku nebo před nárazy, které jsou zde poměrně časté.Někde jsem se dozvěděl, že existuje více druhů saní. Jaký je v tom rozdíl?
Ano, je to pravda. Záleží na tom, jak je na tom konkrétní hráč s nohama. Jestli má obě, jednu nebo žádnou končetinu. Když nemá ani jednu dolní končetinu, používají se takové malinké sáně, protože vlastně nepotřebuje žádný prostor na nohy. Třeba u mě, u „jednoampuťáka“ (poz. hráč pouze s jednou dolní končetinou), jsou už větší ale máme užší prostor právě na nohu. U hráčů, kteří mají obě dolní končetiny, tak tam už zase musí být více prostoru, aby mohl obě nohy složit vedle sebe.Co brankářská výstroj v para-hokeji? Ta má určitě také nějaké úpravy?
Brankář je velmi podobný jako v normálním hokeji. Samozřejmě má trochu jiné saně, které jsou malinko větší, protože potřebuje větší stabilitu a prostor na betony. U betonů záleží na tom, jestli má brankář jednu nebo obě nohy. Když má jen jednu nohu, má pouze jeden beton a když má obě, tak má beton na každé noze. Rozdíl je v lapačce. Brankář používá jenom jednu hokejku, samozřejmě taky s hrotem na konci. Místo druhé hokejky však používá lapačku. Lapačka je upravena tak, že na vnější straně jsou připevněné zuby (hroty), díky kterým se může pohybovat.Je rozdíl mezi klasickou holí a para hokejkou?
Ano je a docela veliký. Klasická hokejka je měkká a pruží, aby se s ní dalo vystřelit, my však máme hole krátké a tvrdé. Je to kvůli tomu, abychom se mohli odrážet. A to co jsem již zmínil o čepelích, že jsou delší a užší kvůli driblinku.Jak vypadá práce s para hokejkou, technika, střela atd.?
My máme vlastně ty hokejky dvě. Pracuje se s oběma, takže je těžké se s oběma naučit střílet, ale zvládnout se to dá. Chce to jenom cvik. Co se týče střelby, tak v para hokeji se většinou střílí tahem. Samozřejmě, dá se naučit i střelba příklepem, ale je to velmi obtížné a technicky náročné.Jak vypadá hrací plocha?
Je stejná jako u normálního hokeje, ale střídačky se liší. V para hokeji jsou střídačky prosklené a navazují až na led. To proto, abychom na led mohli rychle vjíždět a nemuseli tam skákat jako nějací klokani. :-))Co ti pomohlo nejvíce překonat ty nejtěžší chvíle po oné nešťastné události?
Tak samozřejmě v první řadě moje rodina, to je jasné. Dále moji kamarádi, ale i další lidé které znám. Pomohl mi i můj klub HC Domažlice.Máš nějaký cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?
Chtěl bych se dostat právě do reprezentace ve Sledge hokeji, ale také se chci znovu pokusit postavit na brusle jako normální člověk.Co bys poradil případným zájemcům, kteří se odhodlávají to také vyzkoušet, ale ještě váhají?
Myslím si, že je to krásný sport, který by si měl vyzkoušet každý člověk, ať už nějaký handicap má či nemá. Jinak bych jim vzkázal, ať se ničeho nebojí. A jestli neumí hrát hokej? Nevadí. Každý se to dokáže naučit i když to může trvat delší dobu. Chce to čas, chuť a odhodlání do toho jít.
Patriku díky moc za rozhovor a přejeme ti, aby se ti to povedlo a třeba ti na dalším mistrovství světa, které se chystá opět do Česka pojedeme fandit.
